Dokonalá rasa

Kniha od autorky amerického bestselleru Osmdesátidolarový šampion Snowman. V chaosu posledních dnů 2.světové války skupina amerických vojáků vyčerpaných dlouhotrvajícími boji zajala německého špiona. Neměl u sebe nic - až na několik fotografií nádherných bílých koní. Nacisté je zabrali v okupovaných územích a shromáždili na statku v Hostouni v českém pohraničí. Kromě bílých lipicánů také arabské plnokrevníky, kozácké koně, anglické plnokrevníky. Hitler měl v plánu z těch nejlepších plemen koní vyšlechtit dokonalý válečný stroj – mistrovskou rasu. Jenže z východu se blížili vojáci vyhladovělé Rudé armády. Hrozilo, že koně zabijí a snědí.

Na záchranu koní zbývaly hodiny. Plukovník Hans Reed, velká osobnost americké kavalerie, učinil odvážné rozhodnutí. S požehnáním generála George Pattona zorganizoval tajnou operaci na záchranu koní. V časové tísni malá, ale odhodlaná Reedova jednotka s pomocí Němců, kteří přešli na druhou stranu, dokázala převést koně přes hranici.

Elisabeth Letts shromáždila o této události veškerá fakta i vzpomínky potomků účastníků. Vznikla tak první kniha podrobně mapující zákulisí statečné mise. Představila v ní některé významné postavy – Aloise Podhajskyho, ředitele slavné Španělské jezdecké školy a olympijského medailisty, který uprchl z bombardované Vídně s celou stájí. Pak je tu Gustav Rau, Hitlerův říšský velitel chovu koní, příznivce eugeniky, který snil o vyšlechtění dokonalého válečného koně pro Německo; a také Thomas Stewart, senátorův syn, který podnikne odvážnou noční jízdu na bílém hřebci, a další.

Poutavě napsaný příběh, poprvé zpracovaný v obsáhlé knize, zaujme každého milovníka zvířat i válečné historie. Vzrušující příběh o dobrodružství za linií nepřítele, odvaze i obětování, oživuje velmi inspirativní kapitolu z historie lidské statečnosti.

***

Lessing na svého velitele nevěřícně hleděl. Ve vzduchu mezi nimi visel fakt, že jakákoliv snaha se ubránit Rusům nebo Američanům by zcela jistě skončila drtivou a brutální porážkou, a koně by navíc byli přímo v palebné linii. „Mám svázané ruce,“ řekl Rudofsky. *** Podhajsky sledoval Pluta, jak se tiskne ke stájovému kolegovi Africovi. Byli vystrašení, bělmo se jim blýskalo v očích, prudce dýchali široce rozevřenými nozdrami. Nemohli utéct, jen frkali a hrabali kopyty do podlahy.